Stavba nového vleku (1989)
S nástupem nové generace závodníků, hlavně předžáků a žáků, stál lyžařský oddíl před problémem. Úzká sjezdovka na Radhošti v průseku už nevyhovovala požadavkům a novým trendům v lyžování. Neúnosné byly i podmínky na sjezdovce, kdy ač nevědomky se na muldách už tehdy vlastně jezdilo v boulích. Trať se musela před závody upravovat krumpáči a lopatami. Stejně neúnosná byla situace se stavem lyžařského vleku.Vlek nevyhovoval po stránce bezpečnosti provozu. Zaháknutí kovové kotvy na pohybující se lano bylo dost obtížné, vyžadovalo cvik a stávalo se jako celek zdrojem drobných, ale i vážných úrazů. Bezpečná nebyla ani jízda ze svahu s uvázaným dřevěným kolíkem a kovovou kotvou kolem pasu.Časté byly proto večerní debaty po lyžování na Radhošti, ale i na schůzích LO o nutnosti připravit lepší podmínky pro trénink i závody, ale i pro vlastní finanční zajištění LO při provozování vleku pro veřejnost. Nutnost radikálního řešení podtrhla výše uvedená kontrola, která zjistila nevyhovující stav vleku.
V průběhu roku 1987 dostala diskuse na téma stavby nového lyžařského vleku konkrétní podobu. Předseda oddílu Rostislav Vavřín spolu s Vlastimilem Blinkou, tehdy tajemníkem MNV, se zúčastnili zasedání Komise cestovního ruchu KNV , které se konalo v Trojanovicích. Toto zasedání se zabývalo perspektivou rozvoje zimních sportů v Beskydech.. Podařilo se jim členy komise přesvědčit o nutnosti rekonstrukce a modernizace vleku na Radhošti, a tak se zmínka o možnosti této rekonstrukce dostala do oficiálních materiálů rozvoje cestovního ruchu v Beskydech..
První krok byl udělán a následovaly další . V těchto letech už nebylo možné zahájit stavbu vleku způsobem jako v šedesátých letech při stavbě prvního vleku. Bylo nutné zajistit finance na projekt, podklady pro územní rozhodnutí, projednat investiční záměr se všemi zainteresovanými, ale i najít vhodný způsob realizace stavby. Proto byl dohodnut společný postup s MNV. Díky pochopení poslanců MNV a členů rady MNV byl tajemník MNV Vlastimil Blinka pověřen zajištěním projektové dokumentace pro územní rozhodnutí. Po zpracování této dokumentace firmou Metasport Ostrava-Kunčice byl záměr projednán se všemi zainteresovanými a dotčenými stranami včetně Správy CHKO Beskydy a Radiokomunikací Ostrava. Jednání se Správou radiokomunikací bylo náročné, ale byl nalezen kompromis tím, že poháněcí stanice vleku bude umístěna níže než v původním záměru. Zatímco Vlasťa Blinka vedl jednání se státními orgány při projektové přípravě, územním rozhodnutí a zařazení akce k financování z Fondu cestovního ruchu, Rosťa Vavřín projednával se Státními lesy rozšíření sjezdovky a řídil samotné přípravy na Radhošti za aktivní účasti všech členů oddílu..
Po náročné přípravě schválila Rada MNV na svém jednání 15.1.1988 zařazení stavby lyžařského vleku na Radhošti do plánu investičních akcí pro rok 1989. Územní rozhodnutí bylo vydáno 23.3.1988. Následovalo vypracování realizační projektové dokumentace budoucím dodavatelem technologie - firmou Metasport. Projekt počítal s vybudováním vleku TLV 12 s teleskopickými unášeči, se sedmi stožáry a poháněcí a vratnou stanicí. Celková
délka vleku byla 490 m s převýšením 105 m a příkonem 11 kW. Pro umístění vleku bylo nutno vykácet 0,92 ha lesa. Náklady na stavbu byly ve výši 793 000,- Kč, z toho na stavební práce a materiály 228.000,- Kč, na dodávku a montáž technologie 430.000,- Kč, zbytek tvořily další vedlejší náklady. Při předpokládané devadesátidenní lyžařské sezóně a ceně jízdného 1,- Kč za jednu jízdu předpokládal projekt návratnost za necelých 12 let. Součástí dokumentace pro zařazení stavby do akce Z byl i písemný závazek členů LO, že na stavbě vleku odpracují 12 960 brigádnických hodin. Při počtu 78 členů to znamenalo odpracovat 163 hodin na osobu.. Zahájení přípravy stavby se předpokládala v září 1988, vlastní stavba pak v průběhu roku 1989 s předpokládaným ukončením v listopadu 1989.
Opět se vrátila doba usilovné a obětavé práce všech členů LO i dalších příznivců lyžování. Již se sice nechodilo pěšky z dědiny až na Radhošť, ale autobusem na Pustevny a odtud byla často doprava až na Radhošť. Ve stejnou dobu se totiž prováděly dokončovací práce na stavbě nového vysílače a likvidovala se stará chata Pod kaplí, která sloužila stavbařům jako dočasné ubytování. Souběžné práce na vysílači byly výhodné i v tom, že řada materiálu se dala dovézt dopravními prostředky stavby a bylo možné využívat i tamní stavební stroje, traktor, míchačku betonu atd. Přesto však ruční práce brigádníků převažovala.
Přípravné práce spočívaly ve vyměření, vymýcení a následném úklidu dřevní hmoty na trase vleku. Zde se naplno projevily organizační schopnosti předsedy LO Rostě Vavřína. Za pomoci party dřevařů Fojtášků byly stromy pokáceny a vytěženy. Zbývající větve a zbytky byly poskládány na hromady pod trasou budoucího vleku. Tyto práce zabraly téměř všechny víkendy až do listopadu 1988, kdy práci už znesnadňovaly sněhové přeháňky. Určitě zde stojí za zmínku jedna víkendová brigáda, která končila sobotním soumrakem, kdy se větve tahaly z 5 centimetrové vrstvy mokrého sněhu. A že to pro cca 25 brigádníků bylo fyzicky náročné svědčí to, že večer na hotelu se nehrála ani „kočka“, pivo nikomu moc nechutnalo, pouze se povečeřelo a velice brzy šlo spát na chatu, poněvadž v neděli čekala další šichta. To u lyžařů zas tak obvyklé nebývalo. Svah se však podařilo do příchodu zimy vyčistit, vyjma pařezů, mezi kterými se jel přebor LO na konci zimy roku 1989.
Souběžně se připravovaly podklady pro stavební řízení a zabezpečovaly zdroje pro financování celé akce. Tento úkol zajišťoval Vlasťa Blinka s plnou podporou tehdejšího předsedy MNV Ladislava Haroka. Finanční krytí akce na rok 1989 se podařilo zajistit ve výši 630.000,- Kč z Fondu cestovního ruchu KNV. Tato částka byla určena především pro nákup technologie. Zbylou částku bylo nutné zajistit z financí LO a především z bezplatné brigádnické činnosti členů LO.
Během zimních měsíců bylo připraveno a 23.3.1989 schváleno stavební povolení s termínem zahájení stavby v dubnu a s ukončením v říjnu 1989.
Prvním úkolem bylo odstranění pařezů. Této práce se výborně zhostil Rosťa Ostřanský společně s partou bečvanských havířů pracujících na šachtách v Ostravě. Spolupracovali se střelmistry od Státních lesů. Asi toho do pařezů naládovali hodně, neboť MNV musel následně řešit stížnost Správy radiokomunikací. Svůj účel to však splnilo. Po pařezech nezbylo nic,co by se muselo uklízet.
Následovalo zaměření patek sloupů. Horní, největší patku, dostala za úkol vykopat Horská služba. Ostatní byly rozděleny mezi dvojice,či trojice členů i bafuňářů . Dodnes se ještě vedou spory,kdo kopal v „rašelině“ nebo v kameni. Práce šly rychle kupředu, vykopané patky byly zašalovány a uložena kotvící armatura. Beton vyvezl na Radhošť domíchávač, naplněný pouze do tří čtvrtin, aby mu beton netekl ve stoupání do Cyrilky. Po vysypání na zpevněnou plochu u vysílače byl táčkami svezen k jednotlivým patkám až po buben. Beton pro patky pod bubnem a základy spodní stanice vozil kaskadérským způsobem Pepa Adámek „Lakatošem“ se speciálně upraveným vozíkem.
Společně s těmito pracemi probíhala i úpravy chaty a stavba zázemí za lyžařskou chatou. V chatě byl vyklizen sklep a dokončen tzv. zimní vstup se zádveřím. Byl demontován motor a převodovka starého vleku včetně lana. Probouráním stěny strojovny vznikla velká společenská místnost, rozvaděč nového vleku byl situován do předsíně u horního vstupu do chaty. K poháněcí stanici byly vykopány a uloženy silové a ovládací přívody a nezapomnělo se ani na ozvučení a časomíru.
O prázdninách řídil Zdeněk Chrástecký terénní úpravy prováděné buldozerem z místního JZD, kdy byl upraven a vyrovnán profil sjezdovky. Jenda Juříček měl strach, že mu do zimy nevzejde tráva , kterou zajistil na podsetí svahu. Ale jelikož podzim byl teplý, byla sjezdovka ke kolaudaci už zelená.
V září 1989 byly na Radhošť vyvezeny díly vleku a pracovníci Metasportu nastoupili na montáž a kompletaci . Montáž i ostatní dokončovací práce probíhaly podle harmonogramu nejen díky skvělé organizační práci Rostě Vavřína a Vlastimila Blinky, ale hlavně díky obětavé práci všech členů výboru LO a celého oddílu. Je nutné vyzvednout i práci bafuňářů, kteří se zapojili s elánem do práce a předávali své zkušenosti získané stavbou minulého vleku a svými život-ními zkušenostmi. Je nutné vzpomenout manžely Boženu a Jana Hrstkovy, Jindru a Jendu Paprskářovy, Janu a Rudu Divínovy, Tondu Adámka, Lidku Vavřínovou, Jardu Paprskáře, Zdeňka Pařenicu a řadu dalších. Na snímku přihlíží Rosťa Vavřín k zavěšení lana na horní stanici.
Kolaudace proběhla na Radhošti 27.10.1989, téměř 20 let od doby, kdy byl na Radhošti v průseku spuštěn do provozu první lyžařský vlek. V kolaudačním zápisu byly dva úkoly : odstranit stromy z terénních úprav a odstranit starý vlek. 24.11.byla podepsána hospodářská smlouva, kterou byl vlek v majetku obce bezplatně předán LO TJ Jiskra Dolní Bečva. Z KNV byly stanoveny ceny jízdného : Jednotlivá jízda – 1,50 Kčs/osobu, polodenní jízdenka 20 Kčs a celodenní 35 Kčs/osobu. A netrpělivě se čekalo na sníh, aby se mohl nový vlek v praxi vyzkoušet. Začátkem prosince sice napadl, krátce na to roztál a až do poloviny února 1990 nebylo po sněhu ani památky. Svědčí o tom fotografie z opékání buřtů dne 10. února na zahradě u Hrstků po ukončení výšlapu na Radhošť. Na Beskydě si účastníci výšlapu zahráli fotbálek !
Sníh napadl až ve druhé polovině února. Stačilo se udělat několik tréninků a soustředění (na Radhošti a na Soláni) . Po 10. březnu sníh zmizel. Nebylo kdy uskutečnit ani tradiční přebor LO.
